Po pul roce v Sydney

Tak uz jsem tady pul roku!
Cas leti jako bumerang, rekl bych, ze jsem tady tak 2/3 mesice. Prvni byl jednoznacne ramadan.
Inu penez moc nebylo..

Stalo (stoji) to za to? Jednoznacne musim rict, ze 100% ano. Neni to o pohodli, ale o dobrodruzstvi. Sam si varim, peru, platim najem, schanim/ztracim praci, platim skolu!
Ucim se konecne byt samostatny a dospely! Muhehe. Honzikova cesta (do prace a do skoly:-)
A nenudim se. Mam pocit, ze muzu dokazat vic, nez jsem si myslel v CR.
Kazda cesta kolem kamkoliv je o tom, jestli tam dojedu. Tak treba predevcirem rano prsi jak
nekde v Darwinu, sednu na kolo a nekde v puli cesty ten nevabny a nahly zvuk zadni duse "psssssss". FUCK AND SHIT BLOODY HELL - I LISTEN MYSELF TO YELL.
Tak kolo cvaknu k nejblizsi lampe a bezim v zabkach (cos zrovna nejsou tretry) bos na vlak,
kterej ujede.
Inu, doma jsem do prace jezdil ponekud plynuleji.

Musim zaklepat, ze zadny uraz se dikybohu neprihodil. Nesmi.
Zdravotnictvi v Australii nema totiz zrovna dobrou povest, Uz nekolikrat jsem videl ve zpravach pripady smrti lidi, kteri proste umreli v cekarne. Vykrvaceli.
Jeden znamy byl na operaci kolene a pri ceste na sal s doktory smlouval o cenu (!).

Co tu ovsem neni, to je takova ta ceska melancholie. Trochu smutna zasnenost, ktera je nam stredoevropanum vlastni. Nebo ne?

Porad delam tu stejnou praci, porad s ni chci skoncit, porad tam mrznu.
Jak jsem nekde cetl: "Obcas delame veci, ktere se nam nelibi, se kterymi nesouhlasime a vime to, ale nemame dost energie na to, zmenit to" Nebo ne?

Nekdy jsem busy, jako treba tento tyden (konec v jedne praci o pulnoci, zacatek druhe ve 3 rano), ale nekdy delam treba jen dva dny v tydnu, coz neni zrovna moc. Vyzit se sice da, ale na nejake cestovatelske dobrodruzstvi to nejni. To tak mozna o Vanocich.

Ve skole, na kterou "chodim" mame zrovna termbreak, prave jsme ukoncili 1. term. To, jestli jsem passnul nebo ne se dozvim po 3 tydnech druheho termu, samozrejme potom, co zaplatim 1250AUD (19000kC na dva mesice). Proste serioznejsi to bejt nemuze.

K dalsim zmenam oproti zivotu doma patri to, ze tady chodim vic mezi lidi a parit. V baru, kde obcas delam pingla mam workmata - ozika - kterej je neuveritelnej paran.

Kazdej tyden je u nej doma "houseparty" (taky jsem si myslel, ze to ma neco spolecneho s house music). Zatim jsem byl 3* u nej, kde bylo dalsich 50 lidi!! Naposled jsme vyrazili okolo pulnoci
na Coogee do "Palace", coz byla parba. Sice hudba celkem nic moc, ale paril jsem jaxvine.

Doma jsem se nejak nedokazal odvazat - teda pokud jsem nebyl pod vlivem ilegalnich substanci - tady to ale zvladam.

Bude to taky tim, ze rodinu a zazemi tady nemam a mit pratele je hodne dulezity. Ja jsem od prirody spise introvert, coz tady ale nejde. Proste je potreba navazovat vztahy a pecovat o ne.
Coz vzhledem ke koncentraci zenskych ze vsech moznych prdeli sveta nejde ani moc tezko..
Nejzajimavejsi jsou korejky, japonky a brazilky.

Zacal jsem taky navstevovat kurzy latinskeho tance - vcera jsem byl poprve. Jasne ze pristi tyden se prihlasim do celostatni souteze "So you think you can dance", neco jako ceska superstar, akorat se tam tancuje.

Cheers, mate!!